Charakterové vlastnosti

Želvy uhlířské jsou nebojácné, dobře si zvykají na přítomnost člověka a nejsou ani nijak extra náročné na chov. Z mých zkušeností mohu říct, že se u nich projevují zvyky jejich předků dovezených přímo z přírody, ačkoli mláďata byla narozena v našich podmínkách v zajetí. Tím mám na mysli skutečnost, když v přírodě se želvy uhlířské spíše straní slunečnímu svitu a vyhledávají polostín či stinná místa, můžeme očekávat obdobné jejich chování i v zajetí. Moje želvy naprosto odmítají zdržovat se v prostoru pod tepelným zdrojem, o prostoru pod UV výbojkou či žárovkou ani nemluvě. Nijak to neřeším, protože si říkám, že si samy určí, co potřebují. UV výbojce se však záměrně vyhýbaly, což jsem si ověřil jejím přemísťováním do různých částí terária – pokaždé se želvy odsunuly na druhou stranu. UV žárovku jsem proto úplně z terária vyndal a UV záření jim dodávám pouze 1x týdně koupáním pod nejvýkonějším zdrojem UV – Osram ultravitalux 300W. Chodily totiž neustále do tmavých míst, nejlépe mezi květináče s rostlinami, případně do úkrytu, kde trávily celý den, pouze vylezly za účelem nažrání. Též jsem usoudil, že želvy uhlířské nemají rády přímé teplo, nechodí se tedy vůbec nahřávat pod bodovou žárovku tak, jak je to typické pro želvy rodu Testudo. Stačí jim tedy, pokud žárovku v teráriu mají a žárovka je o takovém výkonu, aby byla schopna prohřát celý prostor terária na teplotu cca. 27-30° C. K tomuto účelu nám možná vhodněji poslouží keramické topítko, které vzduch efektivněji ohřívá sálavým teplem, nikoli nepřímo, jako bodová žárovka (která prohřeje substrát pod sebou a teprve od tohoto substrátu se zpětně ohřívá vzduch).

Želvy uhlířské nejsou tolik teritoriální a fixované na prostředí, což jsem poznal podle toho, že když se jim změní rozčlenění prostoru v teráriu, nijak je to neznepokojí a neznervózní. Ani nechodí spát pořád na to samé místo, ale jsou schopné spát jednou zahrabané v substrátu, jednou pod rostlinou a jindy zase v úkrytu. Jejich neteritoriální chování se projevuje i tím, že jsou tolerantní vůči sobě i vůči novým jedincům, které přidáme do chovné skupiny. Samozřejmě tuto informaci berte v úvahu za normálních podmínek, v době páření samozřejmě samci bývají netolerantní a ostatním se občas snaží dávat najevo svoji převahu.

Na internetu jsem se i dočetl, že na rozdíl od jiných druhů želv, jsou želvy uhlířské poměrně dobří plavci. Údajně jim nemá dělat problém přeplavat v přírodě nějaký mokřad, ačkoli mají na končetinách pouze drápy a ne plovací blány. Raději jsem však jejich plavecké umění doma nezkoušel a nedoporučuji to ani vám, proto je lepší jim do terária nedávat příliš hlubokou misku, a pokud ano, dejte do ní alespoň kámen, aby želva mohla v pohodě vylézt.