Úvodní informace

V této podsekci představím čtenářům želvy uhlířské z pohledu základních údajů týkajících se jejich systematického zařazení, oblasti výskytu a charakteru tamního prostředí a konečně  jejich velikosti a zbarvení.  

1)    Systematické zařazení

Třída: Plazi

Čeleď: Želvovití

Řád: Želvy

Rod: Chelonoidis

Druh: Carbonaria

2)    Oblast výskytu a charakter tamního prostředí

Želvy uhlířské obývají střední resp. spíše severní část Jižní Ameriky, spatřit je však můžeme i na některých karibských ostrovech. Nejpravděpodobněji je tedy můžeme spatřit v Argentině, Kolumbii, Paraguayi, Brazílii, Ekvádoru či Peru. Oficiální poddruhy želv uhlířských nejsou, podle typu zbarvení však můžeme hovořit o několika variantách. Jedinci Severovýchodní varianty obývají Guyanu, severní Brazílii, Surinam a Venezuelu a hlavu a končetiny mají spíše oranžové, než červené. Středy štítků karapaxu mají spíše žluté, karapax mají černý. Jedinci Severozápadní varianty obývají Panamu a Kolumbii, jsou zbarvením podobné jedincům Severovýchodní varianty, avšak karapax nemají černý, ale spíše našdlý až hnědý. Jedinci Severní varianty obývají Kolumbii, Ekvádor a Peru. Zbarvením jsou podobné Severozápadní variantě, jsou však menší, 30-35 cm. Jedinci Jižní varianty obývají Bolívii, Paraguay a severní Argentinu. Tato varianta je zvláštní v tom, že samice mohou být větší než samci, což u těchto želv není obvyklé. Krunýř mají spíše tmavě hnědý než černý a naopak oproti jiným variantám mají mnohem tmavší plastron, nikoli žlutý či oranžový, ale spíše hnědý. Samci nemusí mít uprostřed krunýře zúženinu, což je pro samce želv uhlířských opět typický znak. Konečně jedinci Jižní varianty obývají jihovýchodní a východní Brazílii a můžeme říci, že tato varianta je nejlákavější na chov, protože je nejkrásněji zbarvená. Hlava a končetiny mají červené až rudé šupinky, plastron je spíše hnědý s tím, že každý štítek plastronu je ohraničen světlejší (oranžovo-žlutou) linií. Též jednotlivé štítky karapaxu jsou ohraničeny světlejší barvou. Tito jedinci bývají často označováni jako „cherry-head“ či „red-head“.

Všechna tato místa mají společné to, že se jedná o území s tropickými klimatickými podmínkami, kdy převládají vysoké teploty přesahující 30° C a vzdušná vlhkost je také velmi vysoká. Želvám uhlířským tyto podmínky tedy vyhovují, avšak nemají rády přímé sluneční světlo, proto většinu času tráví někde ve stínu nebo polostínu. Obývají často savany a okraje lesů, případně pralesy, avšak opět pouze jejich okrajové části. Většinu dne stráví odpočinkem, nejsou moc aktivní, dokáží si vyhledat nějakou jamku v zemi, do té se zahrabat a jen nenápadně vystrčenou hlavou pozorovat nehybně okolí.

3)    Velikost a zbarvení

O zbarvení želv uhlířských jsem již mnohé naznačil v předchozím odstavci, kde jsem se snažil popsat, jak se jednotlivé varianty od sebe barevně liší. Shrnout to mohu tak, že karapax želv uhlířských může být černý až černo-šedý, případně tmavě hnědý s tím, že uprostřed každého štítku je světlejší skvrna. Plastron může být šedo-bílý, žlutý, oranžový či až hnědý. Hlava a končetiny jsou tmavě hnědé až černé s výrazně zbarvenými šupinkami od žluté, přes oranžovou až po rudou barvu. Tvar krunýře je obecně podlouhlý a oválný, končetiny jsou sloupovité, vepředu se čtyřmi drápy a vzadu s pěti drápy.

Velikostně se želvy uhlířské také liší v závislosti na uvedených variantách, obecně mohu konstatovat, že jejich velikost se pohybuje mezi 30-35 cm, cherry-head varianta může dosahovat i rozměrů 45-50 cm. Samci bývají větší než samice a jejich těla jsou spíše podlouhlá s tím, že uprostřed krunýře mají zúženinu - pro detaily odkazuji na kapitolu „určení pohlaví“.