Inkubace vajec

Vejce želv uhlířských jsou kulatého tvaru, poměrně veliká o průměru 4-5 cm. Mladé samice snáší v jedné snůšce 1-2 vejce, starší pak i 3-7 vajec s tím, že v průběhu roku mohou mít i několik snůšek.

Inkubační doba vajec je závislá na inkubační teplotě a může být od 105 až do 202 dní, obvykle to bývá 150. Na inkubační teplotě je závislé i pohlaví mláděte. Podle literatury vejce inkubované při méně než 21° C se v žádném případě nevylíhne. Dovolím si tvrdit, že se těžko vylíhne i vejce inkubované při teplotě nižší než 25° C. Z vajec inkubovaných do 30° C se líhnou 100% samci, od 30° C do 32° C se líhnou mláďata obou pohlaví a od 32° C se líhnou spíše samice. Horní teplotní hranice je 35° C, nad touto teplotou už bychom zárodek „uvařili“.

Inkubátor není třeba žádný speciální, není třeba ani experimentovat s kolísáním teplot. Při konstantní teplotě a dobré vlhkosti (kolem 90%) se mláďata v pohodě vylíhnou – samozřejmě líhnivost nemusí být 100%, což může být ovlivněno i takovou maličkostí, jako je použitá vodní lázeň v inkubátoru. Proto nedoporučuji používat kohoutkovou vodu, ale spíše destilovanou vodu, protože ta neobsahuje žádné minerály a neriskujeme tak ucpání pórů vajíčka. 

Jako inkubátor nám dobře poslouží jakýkoliv profesionální nabízený na trhu, pokud však chceme ušetřit, můžeme si jej jednoduše vyrobit i svépomocí doma – stačí si opatřit polystyrenovou bedýnku, do jejího víka vyříznout otvor, do toho vlepit průhledné plexi, abychom měli možnost nahlížet do inkubátoru bez nutnosti jeho otevírání. Na dno inkubátoru umístíme misku na vodu, tu po okraj naplníme destilovanou vodou a do vody vložíme akvarijní topítko s termostatem. Přes misku s topítkem položíme kus plastové desky, na kterou položíme misku s vejci. V misce musíme mít vermikulit, který lehce navlhčíme (já jej vždy lehce proleji vodou a vyždímám v dlani) a do něho posadíme vejce přesně v té poloze, jak byla nakladena samicí. Vejce by mělo být ve vermikulitu posazeno tak, aby jeho polovina byla ve vermikulitu a polovina (nebo alespoň třetina) byla nad vermikulitem a v žádném případně nesmíme dopustit, aby na tuto část vejce kápla voda. V takto vyrobeném inkubátoru docílíme požadované vlhkosti 90-95%, avšak nevýhodou je, že na průzoru z plexiskla ve víku nám bude vlivem ochlazování zvenku kondenzovat voda, která má tendenci zkapávat na vejce. Proto musíme buď nad vejci udělat stříšku anebo víko inkubátoru alespoň jedenkrát denně otřít, aby nám vytvořené kapky neskáply na vejce, což by vedlo k ucpání jeho pórů a úmrtí zárodku.   

Proces líhnutí mláděte začíná tak, že mládě prokousne skořápku tzv. vaječným zubem. Tím postupně vykusuje ve skořápce větší a větší otvor až do chvíle, když jím může prostrčit přední končetiny. Pokud se mu podaří obě přední nohy dostat do otvoru, pokouší se jimi skořápku rozlomit. Tato fáze je pro mládě velmi vysilující, proto může trvat i několik hodin a mládě často odpočívá. V žádném případě se nepokoušíme mláděti pomoct dostat se ven ze skořápky, mohli bychom mu poškodit žloutkový váček a tím mládě spolehlivě okamžitě zabít.