Chovné podmínky

V této podsekci se vynasnažím popsat základní nároky želv uhlířských na jejich chov, a to z hlediska velikosti a vybavení terária, volby substrátu, potřebného osvětlení, teplotních a vlhkostních podmínek.

1)    Velikost terária

Pro mladé želvy uhlířské můžeme volit menší terárium, abychom jej mohli efektivněji vytápět na požadovanou teplotu, neboť mláďata vyžadují větší teplo, než dospělí jedinci. Pokud si pořídíte jedno mládě, stačí mu na první 2-3 roky života terárium o přibližné velikosti 80 x 50 cm. Pro více mláďat nemusí být terárium logicky x-násobně větší, každopádně jim větší prostor musíme poskytnout. Pro 2 či 3 mláďata bych tedy volil terárium alespoň 100x50 cm. S ohledem na velikost dospělých želv (okolo 30 cm) doporučuji pro chovný pár mít terárium nejméně o rozměrech 150x60 cm, čím větší, tím lepší. Výška terária nemusí být nikterak velká, i pro dospělé jedince v pohodě vyhovuje výška 50 cm, stačilo by i nižší terárium, je však třeba počítat s tím, že při páření se samec staví na zadní.

2)    Vybavení terária

Teoreticky platí pro želvy uhlířské ta samá pravidla, co pro jiné želvy, tj. především musíme do terária dát zdroj UV záření, zdroj tepla a zdroj denního světla. K této záležitosti blíže v kapitolách „osvětlení“ a „teplota“.

Na dno terária dáme vhodný vlhký substrát v minimální vrstvě alespoň v jednom místě 10 cm, aby se želva mohla v případě potřeby zahrabat. Protože tyto želvy milují polostín a vyhledávají taková místa, umístíme do terária dostatek prostor, kde se mohou schovat. Já mám v teráriu zasázeny v květináčích živé rostliny (viz fotogalerie) a rozmístěny tak, aby přes celou polovinu terária tvořily souvislý porost, ale želvy mezi nimi mohly podlézat a zároveň mezi nimi měly dostatek prostoru též pro zahrabání. Rostliny samozřejmě volíme takové, které pro želvy nejsou jedovaté a zároveň snesou vyšší teplotu a vysokou vlhkost vzduchu. Ideální jsou tedy tropické či subtropické rostliny, avšak problém právě je, že dost z nich je jedovatých a želvy mají tendence rostliny okusovat. Mě osobně se osvědčily různé druhy kapradin a v teple a vlhku se výborně daří rostlině zvané zelenec (chlorophytum).

Do terária je též vhodné umístit alespoň jeden úkryt tak, aby byl v teplejší části – třeba částečně pod zdrojem tepla a v úkrytu tak byla vyšší teplota, aby si želvy mohly vybrat, zda chtějí stinný prostor chladnější mezi rostlinami nebo stinný prostor teplejší v úkrytu. Já jako úkryt používám klasický hliněný květináč, který jsem si flexou rozpůlil na dvě poloviny. Poloha květináče pod lampou však musí být zvolena s uvážením, protože želvy jsou zvědavé (zvláště mláďata), budou se pokoušet na květináč vyšplhat a riskujeme tím pád želvy „na záda“ přímo pod lampu, kde pokud se jí nepodaří obrátit, hrozí její úhyn.   

Konečně v teráriu nesmí chybět miska na potravu, miska na vodu a koupání, případně miska na vaječné skořápky či granule. Miska na potravu se mi osvědčila klasická hliněná podmiska pod květináč, obdélníkového tvaru (aby se želvy při žraní neodstrkovaly) a glazovaná, aby šla snadno omývat. Miska na vodu by měla být mělká, aby v ní želva nemusela plavat a mohla do ní pohodlně vlézt a zase z ní pohodlně vylézt. Mě se opět (z důvodu) údržby osvědčila glazovaná hliněná podmiska pod květináč, kulatého tvaru. Ačkoli jsem se dočetl, že glazované misky nejsou vhodné, že želvám kloužou, nemohu s tímto souhlasit, želvy si zvyknou a pokud jsou misky mělké, želva se z ní vždy dostane, i když musí třeba vyvinout větší úsilí, alespoň si „zasportuje“ a vždy si nějak poradí. Takovéto glazované misky jsou špičkové na údržbu, a i když do nich do nich želvy vykonají svoji potřebu, nenatáhnou do sebe pach a želvy se tak nenaučí do nich chodit na záchod pravidelně, což se u neglazovaných misek bohužel stane (moje vlastní zkušenost od želv z rodu Testudo). Z misky na vodu chodí želvy uhlířské nejen pít, ale taky se rády ve vodě koupou, obzvlášť když jim dáme čistou vodu a je vlažná nebo mírně teplá.

3)    Volba substrátu

Volba substrátu je zásadní otázkou, protože želvy jsou s ním v kontaktu 24 hodin denně. Neexistuje univerzální 100% správná odpověď, jaký substrát bychom měli volit. Vždy to záleží na chování zvířat, kdy sami poznáme, že jim něco nevyhovuje. Dalšími faktory, které ovlivňují volbu substrátu, je teplota a vlhkost vzduchu v místnosti a poloha terária v místnosti (zda je umístěno hned u topení či naopak v chladném rohu místnosti). V neposlední řadě ovlivňuje volbu substrátu i poloha jeho určení, tím mám na mysli, zda bude v oblasti krmných misek či v oblasti světel a odpočinku, případně v domečku. 

Substrátů je na trhu několik druhů, někteří chovatelé naopak kupované druhy nevyužívají a substrát si vyrábí sami podle svého uvážení. Setkal jsem se proto s názorem, že pro želvy uhlířské je nejlepší směs klasického bílého písku se zahradní zeminou v poměru 1:3, jiní chovatelé zase písek vůbec nedávají a dávají jen zeminu, kterou posypou nastříhanou slámou případně senem atd. Z kupovaných substrátů lze nejčastěji volit z různých druhů kůry, lignocelu, rašeliny, případně míchaných terarijních substrátů (kdy už máme smíchaný lignocel s pískem). 

Nebudu na tomto místě rozebírat výhody a nevýhody jednotlivých substrátů, jednak by to bylo na dlouho a jednak si to každý umí vyhledat na internetu. Omezím se proto jen na popis, jakou variantu substrátu jsem zvolil já. Původně jsem měl nasypaný již namíchaný terarijní substrát (lignocel spolu s pískem). Jenže jsem vypozoroval, že mláďatům příliš nevyhovoval. Pořád se okusovala, ošívala, asi jim vadila zrnka písku, co je dřela kolem paciček a krku. Podle mého názoru to bylo způsobeno tím, že původní chovatel je choval jen na lignocelu. Proto jsem se rozhodl do namíchaného substrátu přimíchat ještě další lignocel, který je měkký.

Mnou používaný substrát však nemám v teráriu všude. V oblasti misek na krmení a pití mám též přimíchanou jedlovou kůru, protože se snižuje pravděpodobnost, že mládě pozře kus lignocelu. Někteří chovatelé používají i hobliny s odůvodněním, že dobře drží vlhkost a dobře se udržují (trus je na nich dobře viditelný, stejně tak jako zbytky potravy). To je sice pravda, ale já osobně nedoporučuji používat hobliny jako substrát, protože jsem slyšel názor odborníka, že ve vlhkých hoblinách vznikají spory plísní, což rozhodně není pro želvy uhlířské dobré. 

4)    Osvětlení

Jak jsem již naznačil, základem vybavení každého terária je vhodné osvětlení. V žádném případě pro želvy nesmí chybět zdroj UV záření, nejlépe UV výbojka, která je zároveň též zdrojem tepla. Můžeme též použít spirálovou UV žárovku (např. 26W Reptiglo 10.0 od výrobce Exo Terra). Dalším zdrojem světla pak musí být zářivka s vhodným světelným spektrem (5.000-6.500 K).

V předchozím odstavci byla čistá teorie a teď trocha (mojí) praxe. Želvy uhlířské se mi v teráriu zdroji UV vyhýbaly obloukem. Zpočátku jsem myslel, že jim nevyhovuje poloha UV žárovky, a tak jsem ji zkoušel přemísťovat do různých částí terária. Želvy se však stále zdržovaly přesně v opačném konci terária, takže jsem usoudil, že se jim jasné bílé světlo nelíbí, což přesně svědčí o jejich oblibě stinných míst. Po několika týdnech jsem tedy UV zdroj z terária vyndal úplně, protože svítil naprosto zbytečně, želvy se totiž chodily schovávat a zahrabávat mezi květináče pod rostliny, kam UV paprsky stejně nedosahovaly. Ze světelných zdrojů mám tedy v teráriu pouze dvě zářivkové trubice 6.500K, které dělají dostatek světla a k tomu bodovou žárovku zavěšenou v krytu pod stropem terária, která dělá nažloutlé světlo, ale já ji tam mám jen jako tepelný zdroj.

5)    Teplota

Jak jsem uvedl v kapitole věnované výskytu želv uhlířských, tyto želvy pochází z oblastí Jižní Ameriky, které se vyznačují relativně vysokými teplotami a značně velkou vlhkostí. Tyto podmínky musíme simulovat i v teráriu, abychom želvám maximálně usnadnili život a byly tak spokojené. Požadovanou teplotu v teráriu docílíme buď použitím bodové výhřevné žárovky nebo použitím keramického zářiče (topítka). Bodová žárovka má výhodu, že pod ní je mnohem vyšší teplota, dle mých zkušeností ji však želvy uhlířské nevyužívají a nechodí se pod ní nahřívat. Skoro bych tedy řekl, že jako zdroj tepla je vhodnější keramický zářič (např. od výrobce Exo Terra), který produkuje sálavé teplo, které velmi rychle a efektivně prohřeje vzduch v teráriu. Pro udržení požadované teploty můžeme zdroj tepla napojit na termostat, čímž zajistíme nepřehřívání terária a udržení relativně konstantní denní teploty. V letních měsících můžeme klidně topení úplně vypnout, protože za slunného dne s vnější teplotou kolem 30° C máme tuto teplotu vždy i v teráriu a někdy je naopak vhodné jej nechat i zčásti otevřené, aby se vnitřní teplota snížila.

Teplota v teráriu přes den by se měla pohybovat v rozmezí 28-30° C s tím, že pod zdrojem tepla může být i vyšší - až 36° C. Přes noc musíme zajistit pokles teploty na 21-23° C. Pro mláďata mohou být tyto uvedené teploty konstantní po celý rok. Pro dospělé želvy, pokud chceme zajistit jejich úspěšné rozmnožování, je třeba simulovat období dešťů a období sucha, které želvy uhlířské prožívají i ve své domovině. Období dešťů je řádově od května do září, toto období se vyznačuje poklesem teplot, které i ve dne dosahují „jen“ okolo 25°C. Období sucha je pak od října do dubna, to se naopak vyznačuje minimem srážek a vyššími teplotami přes 30° C. De facto tedy zjednodušeně mohu říct, že v našich podzimních a zimních měsících by měly želvy mít v teráriu řádově o 5° C vyšší teploty a sušší prostředí, v letních měsících by měly mít teploty nižší a terárium bychom měli denně vlhčit, alespoň rosit rozprašovačem.  

6) Vlhkost

Vysoká vlhkost je pro želvy uhlířské zásadní, zvláště pro mláďata. Prostředí, ve kterém žijí v přírodě, má velmi vysokou vzdušnou vlhkost, navíc želvy vyhledávají místa, která jsou často promáčená, do některých dokonce trvale stéká voda (různé výmoly po stromech, mokřady v okolí vodních toků atd.). Je proto nezbytné v teráriu mít vlhký substrát a to tak, aby při jeho zmáčknutí v dlani z něj odkapávala voda. Do terária bychom měli umístit vlhkoměr, podle kterého se můžeme orientovat – mnou popsaná míra vlhkosti odpovídá při rozsvícených žárovkách 70%, v noci pak až 90%. Já vlhkost řeším tak, že když želvám denně měním vodu, vyleji tu starou do substrátu (samozřejmě za podmínky, že do ní želvy nevykonaly svoji potřebu či není voda znečištěná zbytky potravy). Každý den také terárium rosím cca. 300 ml vody, a to nejen na substrát, ale též na listy rostlin a stěny terária. Rostliny též velmi významným způsobem pomáhají udržet vlhkost v teráriu a zároveň vyrábějí kyslík, takže živé rostliny velmi doporučuji v teráriu umístit.